Návštěva
přišla ke mně návštěva
´však než do dveří stačil jsem strčit klíč
byla pryč.
Realita
levný je život přeludů
každý svůj může mít
´však opravdovou odvahou
je v realitě žít
Já pokoušel jsem se o to
a chtěl jsem věřit tomu
že když člověk DOOPRAVDY CHCE
DAŘÍ SE MU
Netvalo dlouho
a já ke svým snům vrátil se zpět
chci žít tu sám
a vlastní vytvořit si svět
Tam, v té chajdě za jezerem
tam je moje místo
tam mohu přemýšlet celý den
sám, nikým nerušen.
A proč taky hnát se do davu
vždyť člověk už není tím co byl
raději postavím vodu na kávu
než abych jako oni žil.
Ti, kdo celý den jak naprogramovaní
pracují jen a žijí z daní
Ti, kdo v sobě potlačují i ty zbytky citů
které v nich zůstaly
Ti, kdo opovrhují sami sebou
ale nedokáží si to přiznat
VŠEM BYTOSTEM ŘÍKAJÍCÍM SI "člověk" svůj odpor chtěl bych vyznat
Jak ale mohu vejít do jejich života
když mají všechno podle plánu
no co, půjdu spát
třebe mi líp bude k ránu.
NEEXISTUJU
dávám svou hlavu pod polštář
moje mysl
je kalná jak potok
někde v horách
mám na výběr?
zase mám pocit svý neexistence
dlouhá noc v pokoji
kde nesvítí ani Slunce
má mysl je tmavá
a v rohu vidím díru do pekel
já běžím za tvou krásou
abych nebyl sám
zase mám pocit svý neexistence
umíráš tam v nebesách
já tam příjdu za tebou
to se neboj
čekám na tu chvíli
kdy ulehnu do rakve
a budu šťastný
a už to nebude jen pocit
ZLÝ
Hodina nastala
A klečím na zemi
Už pro mě kráčí smrtka
Nebo zdá se mi
Jak bolest přetéká
Plní se žalu řeka
Jak radost ubývá
Stávám se zlým-tak už to bývá
Mnich
ze tmy se vynořil mnich skrytý v kápi
a pomalým krokem se ke mně blížil
svou hlavu měl sklopenou k zemi
jako by bál se, jako by prosil o milost
zastavil a podíval se mi do očí
snad hledal tam odpuštění
`však jak jsem mu měl odpustit
když nevěděl jsem co udělal
klesl na kolena a zdvihl své ruce
z kterých proudem stékala krev
on zabil
zabil Boha ve své mysli
a teď zabít chce i sebe
celý život jemu obětoval
jak by mohl žít bez něho?
Bože odpusť ubohému mnichovi
který ztratil víru v tebe
v tvou existenci
a přijmi ho k sobě
vždyť jeho život byl tvůj
Proto tě žádám
aby si mu dal svobodu
I když bude mrtev
někde najde své místo
a tam bude žít .
řeka teče
a voda se valí
někdo je v práci
někdo ještě kalí
co
se stalo?
tu noc kdy smrt byla tak blízko.
kdo
tam byl?
tu noc kdy světlo propadlo se v tmu.
koupil jsem si chleba
řek jsem si že bude třeba
udělám si pomazánku rybí
s cibulí bude bez chyby
v pokoji sám si povídám
na tvoje tělo vzpomínám
byli jsme spolu jen pár chvil
dokuď jsem v hospodě tě nepropil
Náhlá touha smutku
Která objímá
Všechny který chtěj se milovat
A tím také mě
Čímž stávám se objetí
Svých vlastních citů
Co je?
Co se na mě koukáš jako bych byl
vrah, otec od rodiny či prostitutka?
Se Štěpánem viděli jsme nahou ženu na oři
Jsme dva topoři
Pozoruji svoji hlavu
Tu kterou mám na krku
Vidim se jak v dešti plavu
Žáby skáčou na ruku
Nad svým stínem hledím zase
Bůhvíkam a do nikam
Skrze oko cítím saze
Velká bolest proniká
Naším světem bloudí tváře
Bloudí věčným prostorem
Tělo mé je nad oltářem
Krutý řád byl nastolen
Co je to štěstí
Jen pouhý klam
Já se tu dusím
Zanikám
Co je to štěstí
Nevím já sám
Co zkusit musím
Nepřiznám
Co je to krása
To ale vím
Já říci vám to
Neumím
Co je to láska
Ten pocit znám
Já vzdát se Tebe
Nehodlám
Když není láska
Je tu jen žal
Ten,který smutkem ubodal
Náhlý smutek
Mě má v zubech
Špatně típlý cigáro na dně popelníku
Na ulici fáro a v něm sedí Ďábel
Nemám to prokletý právo
Udělat sebe šťastným
Slunce už potichu zhasíná
Duše čelí zmatku
Kůže stárne a usychá
Z okna vidim svoji tvář
Nemám to prokletý právo
Udělat tebe šťastnou
Betonová zeď a postavená pyramida
Prozkoumaný touhy a nebe v kalhotách
Nepříjemný dotek propasti světa
Nemám to prokletý právo
Udělat nový život
Stín na zdi se mihl
A prchl
Za propastí tmy
Se skrývá i můj
Ach
Kde to jsme
A co tu děláme?
Máme se schválně promítat do minulosti
NE.
V temnotě myšlení
Kde ani myš není
Sedíš a pospáváš
Nevíš kam chceš jít
V prachu a čistotě
Motýli najdou tě
Jak sedíš na zemi
Nevíš kam chceš jít
V moci svých příznaků
Na květech bodláků
Sedíš a prohráváš
Nevíš kam chceš jít
V popelu plamene
V náruči kamenné
Sedíš a poznáváš
Nevíš kam chceš jít
Místa všech přání který se nesplní
Nemá ´ni zdání jak blízko sou od ní
Jednou se poznají
V pokoji blázince
V prostorách márnice
Sedíš a pospáváš
Nevíš kam chceš jít
V papíru sbalená
Chybí tu ozvěna
Ležíš a umíráš
Nevíš proč máš žít