Večer, když tma se újímá vlády,
když podzim, hřmí,
teď přichází večer tmavý!
Ty jež jsi mladý,
usedáš na místo starých,
zaujímáš vládu času,
nutkání vlastního hlasu!
Hledáš cestu ven, nebo dovnitř,
to sám nevíš, jen očkem zříš,
možná jí (ho) uvidíš,
potkáš jí (ho) v spleti paůčí sítě netu,
usedne do tvých tmavých očí,
zaplaví srdce cvočí!