Šešelj ničí Haag !

Napsal: Milan Smiljanić

Profesor Právnické fakulty Bělehradské univerzity, doktor právních věd, politik, přední ideolog srbského nacionalismu a tzv. konceptu Velkého Srbska a jedna z ikon současného antiglobalismu Vojislav Šešelj (54) se po téměř pěti letech vysedávání ve vazbě Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu konečně dočkal zahájení procesu. Tento známý disident z dob komunistického režimu, který od roku 1989 nese i titul „vévoda srbského četnického hnutí”(odbojové monarchistické hnutí z druhé světové války) se od rozpadu Jugoslávie věnuje dokazování, že tato země byla zničena „zvenku” a že největší podíl na tom mají Vatikán (římskokatolická církev a papež Jan Pavel II.), USA, a západní Evropa, zejména Německo.

Před svým dobrovolným odchodem k soudu Šešelj řekl: „Nečekejte mě. Já jsem Srb a ti se z Haagu živí nevracejí. Nebudu bránit sebe, ale svůj národ, Srbsko a svou ideologii.” Psal se únor 2003. Jistě ho tehdy ani nenapadlo, že na začátek procesu bude čekat neuvěřitelných 1.717 dní, tedy 4 roky a 9 měsíců. Navíc tento tribunál systematicky a dlouhodobě porušoval Šešeljova práva, díky čemuž byl v listopadu 2006 přinucen zahájit hladovku. Po 27 dnech jejího trvání a ztrátě 25 kg Haag přijal všechny jeho požadavky do jednoho. Nově přidělený soudce v tomto procesu, Jean-Claude Antonetti, se mu dokonce omluvil za to, že byl přinucen vydobýt si svá práva tak drastickou metodou. Poté, co se postavil na nohy, začátku soudu už nic nebránilo, kromě obžaloby, která jej oddálila o dalšího půl roku.


Dne 7. listopadu 2007 soud konečně začal. Šešelj je obžalován za zločiny spáchané proti muslimům a Chorvatům v Chorvatsku, Bosně a Vojvodině (severní srbská provincie) mezi lety 1991-1995. A co že to udělal konkrétně? Domníváte se, že člověk, který ve vazbě vysedával tak dlouho, musí být obviněn z nejtěžších válečných zločinů, vražd, znásilňování, mučení, vyhánění civilistů, loupeže apod.? Pokud ano, mýlíte se. Obžaloba ho vinní, věřte nevěřte, z tzv. „verbálního deliktu”, což je trestný čin typický pro autoritativní režimy a diktatury. Jinými slovy jeho vina má spočívat v jeho názorech a v tom, co během let, které jsou obsaženy v obžalobě, prohlašoval a psal. Obžaloba ale tvrdí, že nejrůznější zločiny na území bývalé Jugoslávie byly „inspirovány” Šešeljovou „ostrou a válečnou rétorikou, která v Srbech vyvolávala nenávist k jiným národům, a která je tedy přímo zodpovědná za spáchané zločiny”.

Před začátkem řízení

„Když se podíváte na mou obžalobu, mě se zde soudí za strašné válečné zločiny, které jsem údajně spáchal hovorem nenávisti, když jsem hovořil o své nacionalistické ideologii, na kterou jsem hrdý. Verbální delikt a delikt psaní, pouze za to jsem obžalován. Třetí delikt tam není. Víc než polovinu obhajoby budu svým svědkem já sám. Prakticky celá má obhajoba se nachází v mých dvou knihách, ” řekl Šešelj při své řeči k soudu před zahájením řízení a apeloval na soudce, aby si nechali přeložit a přečetli knihy: „Římskokatolický zločinecký projekt umělého chorvatského národa” a „Ideologie srbského nacionalismu”. „Bez přečtení a pochopení těchto knih má obrana není možná,” podotkl Šešelj a dodal: „Mé dílo souhrnem tvoří 102 knih, je výrazem mé benevolence, že trvám na přečtení pouze těchto dvou.”

Předsedající soudce Jean-Claude Antonetti nejprve namítl, že nebude možné přeložit knihy, z nichž každá má více než 1.000 stran, ale poté souhlasil. Přestože to není v „technicko - organizačních” schopnostech haagských překladatelů, knihy budou přeloženy najatou agenturou. Haagští překladatelé mají totiž nyní plné ruce práce. Obžaloba během pěti let „přípravy” Šešeljovi „nestihla” přeložit více než 207.000 stran tzv. „potencionálně osvobozujícího materiálu” nutných k jeho obhajobě. „Dali mi zatím asi 40.000 stran, ostatní mi chtěli dát v anglickém jazyce a na disketách a DVD, vše jsem odmítl, jelikož, jak víte, neovládám anglický jazyk ani práci s počítačem. I knihy, které jsem napsal v cele, jsem napsal rukou, mohu Vám ukázat rukopisy…”, řekl Šešelj a poukázal na spoustu podobných nesplněných povinností obžaloby, díky kterým nemůže mít zaručen regulérní proces. Nedodali mu například seznam přizvaných svědků, ale i tak se zahájením soudu souhlasil.

Žalobykně Christina Dahl, zástupkyně Carly Del Ponte, na úvod řízení přečetla žalobu. Šešelj celou dobu pouze poslouchal a škodolibě se usmíval. Druhého dne dostal možnost říci k tomu své…

Úvodní řeč

Soud

Svou čtyři hodiny trvající úvodní řeč, kterou celou prakticky celou přednesl z hlavy, Šešelj začal takto: „Budu říkat fakta, ať už mi budou přitěžovat nebo ne. Své názory jsem nezměnil 15 let, neudělám to ani nyní. Mě zde soudí nelegální a nelegitimní soud, který byl zřízen diktátem USA. Oni při jeho zakládání nepřiměřěně použili hlavu VII charty OSN, která hovoří o zachování světového míru. Toto je tak první soud na světě, jehož cílem není nastolení spravedlnosti, ale míru. Jsem zde proto, že jsem se stal nesnesitelný Američanům a jejich spojencům. Kdyby si skutečně mysleli, že jsem něco provedl, obžalovali by mě ve druhé polovině devadesátých let, proč museli čekat do roku 2002? Řeknu vám proč, už tehdy totiž hrozilo, že moje strana porazí loutkový, zrádcovský a mafiánský režim, který byl k moci přiveden 5. října 2000,” řekl a dodal, že „Američané chtějí Srbsku sebrat Kosovo, výhledově i Vojvodinu a bůhví co ještě, a proto potřebují mít ve vládě loutky, které jim na to přikývnou.”

Jako důkaz antisrbské orientace soudu Šešelj uvedl, že před ním bylo obviněno nejvíce Srbů a dostávali i nejvyšší tresty. „Tento soud dostal úkol dodatečně ospravedlnit konání Západu při rozpadu Jugoslávie a falsifikovat nové srbské dějiny, což činí svými obžalobami a rozsudky. Nejtragičtější případ falsifikování dějin je prohlašování, že se ve Srebrenici stala genocida a vymýšlení si, že tam bylo zabito 7.000-8.000 muslimů. Pravda je samozřejmě jiná, nalezeno bylo 2.500 těl, z toho 900 padlo v roce 1992. Navíc nezapomeňte na velký počet těch, kteří padli během muslimského protiútoku a ve vzájemném konfliktu,” řekl a dodal, že tam bylo popraveno 1.000 lidí, že je to strašný zločin, ale ne genocida. Slíbil, že se souvislostmi tohoto zločinu bude ještě podrobně zabývat.

Moc a vliv

„V prvním bodě obžaloby stojí, že jsem v relevantním čase byl jeden z nejvlivnějších a nejmocnějších politiků v Jugoslávii. To absolutně není pravda. Moje první politická strana byla registrována v roce 1990, téhož roku jsem byl třikrát ve vězení kvůli demonstracím, které nebyly po vůli režimu. Jak někdo, kdo nemá parlamentní stranu, může mít významný politický vliv? Srbská radikální strana byla registrována v roce 1991. Do června téhož roku jsme byli neparlamentní stranou, po tehdejších volbách jsem se stal národním poslancem. V letech 1991 a 1992 byl jsem jediným poslancem Srbské radikální strany v parlamentu, který má 250 členů. Toto říkám proto, abych poukázal na to, jak je žaloba psána neseriózně.

Dále tvrdí, že jsem se účastnil formulování, příprav a fungování tzv. sdruženého zločineckého projektu. Jak jsem se něčeho takového mohl účastnit, když jsem v dobu, kdy k tomu mělo dojít, byl ve vězení? Tehdy jsem plánoval nejrůznější věci, ale ani jednu se Slobodanem Miloševićem. Plánoval jsem, jak svrhnout jeho režim. Až do roku 1998 jsem nebyl ve vládě a tehdy jsem do ní vstoupil jen proto, že jsem chtěl pomoci v přípravách země proti hrozící agresi NATO. Ve zmíněnou dobu jsem polovinu lidí, se kterými jsem měl cosi plánovat, vůbec neznal. A vůbec nechci komentovat ten galymatiáš, že se v nejrůznějších obžalobách proti nejrůznějším obžalovaným jako aktéři sdruženého zločineckého projektu uvádí různí lidé. ”

Sdružený zločinecký projekt

„Konstrukce ‘sdružený zločinecký projekt’ se ustálila jako praxe tribunálu v téměř všech procesech vedených proti Srbům. Haagští žalobci a soudci přes takovouto konstrukci umožnili, aby prostřednictvím jednotlivců mohli soudit celou skupinu. Byla občanská válka, zločiny existovaly, ale každý zločin má své jméno a příjmení. Zde se však trvá na tom, že Srbové schválně a plánovaně páchali válečné zločiny, aby tak dosáhli svých politických cílů. Když se vnutí konstrukce „sdružení”, potom se může přisoudit každému Srbovi, který se účastnil války, těm, kteří zločiny páchali, i těm, kteří je nepáchali. Zavádí se tak zodpovědnost za vinu někoho jiného a od toho je jen krok k zodpovědnosti celého národa. Sdružený zločinecký projekt vymysleli ti, kteří rozbili Jugoslávii, ne my, kteří jsme byli proti.”

Příčiny války

Příčinám občanské války se Šešelj věnoval velice podrobně.Vysvětlil, že Chorvatsko bylo do příchodu prezidenta Franjo Tudjmana koncipováno jako stát dvou konstitutivních národů – Chorvatů a Srbů, přičemž žádné významné rozhodnutí se nemohlo udát bez souhlasu obou těchto národů. Za přímého viníka vzniku války označil Tudjmana, který v roce 1991 zavedl novou ústavu, ve které Srbové ztratili právo konstitutivního národa a byli převedeni pouze v národnostní menšinu. Totéž se předtím stalo pouze v roce 1941 a jelikož Tudjman v zemi navíc obnovil ustašovskou symboliku, Srbové měli dost důvodů strachovat o své životy a organizovat se i vojensky. „Jestli Chorvatsko mělo právo odtrhnout se od Jugoslávie, proč by Srbové neměli mít právo odtrhnout se od Chorvatska?To nemá žádnou logiku,” uvedl Šešelj.

Prakticky totéž stalo se, jak řekl, v Bosně, s tím rozdílem, že v Bosně byly tři konstitutivní národy a neměla právo odtrhnout se bez souhlasu všech tří.

Verbální delikt

Ohlédnuvši se za tvrzením obžaloby, že „hovorem nenávisti” podněcoval, ale i „páchal” zločiny, Šešelj řekl: „Verbální delikt je nový, vymyšlený trestný čin, který v mezinárodním právu doposud neexistoval. A fyzické spáchání zločinů hovorem nenávisti nemůže existovat.” Poukázal na dva případy z americké soudní praxe (Haag pracuje podle anglo-amerického práva a mělo by se tam tedy uplatňovat institut precedentu), kde soud rozhodl, že trestný může být pouze takový hovor, který k trestnému činu přímo navádí a který navíc jeho spáchání vyvolá ihned.

„Obžaloba se snaží cosi mi dokázat vytrháváním nejrůznějších vět, které jsem řekl, z kontextu. Připomenu vám jednu často citovanou větu kardinála Richelieu: ‘Dejte mi pouze jedno větu z jakéhokoliv textu a já v ní najdu dost důvodů, abych autora poslal na gilotinu’.”

Navíc řekl, že obžaloba nejen že nedefinovala, co to hovor nenávisti znamená, ale v žalobě ani není nikde uvedeno, jakýže to konkrétní trestný čin byl spáchán a byl přitom údajně inspirován takovýmto Šešeljovým hovorem.

„V obžalobě jsou uvedeny nejrůznější trestné činy, které provedl bůhví kdo a bůhví kde, ale není tam jeden jediný, který by jakkoliv souvisel se mnou a mými hovory. Neexistuje ani objektivní ani subjektivní vazba mezi mnou a lidmi, kteří páchali zločiny a kteří jsou často dodnes neznámí. Mně se nemůže přisoudit vyzývání k válečným ani jakýmkoliv jiným zločinům. Nikdy jsem nic takového neudělal. Vedle toho, že jsem nikdy nevyzýval ani nenaváděl k páchání trestných činů, nikdy jsem je ani neschvaloval. Naopak.”

Armáda a policie

„Je absolutní nesmysl, když se ve druhém bodě obžaloby tvrdí, že pod mým velením byly civilní, vojenské a paravojenské orgány, které přebíraly kontrolu nad územími po celém Chorvatsku a Bosně. Znamená to, že jsem měl pod kontrolou jugoslávskou armádu a policii? Kdyby to byla pravda, proč bych nepřevzal moc v zemi hned v roce 1991, k čemu bych potom potřeboval volby? Dále tvrdí, že jsem tajně vyzbrojoval srbské civilisty. Kdy? Kde? Jak? Kde jsem vzal zbraně? Říkají, že já jsem prohlašoval autonomní srbské oblasti v Chorvatsku. To jsem neudělal já, ale místní obyvatelé, kteří se cítili ohroženi příchodem Tudjmana k moci. Vždyť jeho poslanec v chorvatském parlamentu pozdravoval ustašovským pozdravem. V parlamentu! Co tedy Srbové mohli očekávat od ustašovské vlády? Srbové jednou, v roce 1941, klidně seděli a dočkali se genocidy. Nikoho z nich tehdy ani nenapadlo, že římskokatoličtí kněží osobně vezmou do ruky nůž a vydají se je masakrovat. Po příšerné zkušenosti z druhé světové války Srbové nemohli klidně sedět a čekat, až se jim tento osud zopakuje. To je klíčový problém.

Dále, hovoří se o ’systematickému čištění muslimského, chorvatského a ostatního nesrbského obyvatelstva’. Kde byla provedena systematická etnická čistka? Nevylučuji možnost, že došlo k individuálnímu trestnému činu vyhnání na národnostním základě, ale byla občanská válka mezi pravoslavnými Srby, Srby – katolíky a Srby – muslimy. Tato válka, jako každá válka, sama o sobě přinesla migraci obyvatelstva.

Dále žalobci tvrdí, že jsem zaváděl restriktivní opatření proti nesrbskému obyvatelstvu. Jaké? A kde jsem k něčemu takovému vzal moc?

Potom mi kladou za vinu, že jsem měl jakési vlastní paravojenské jednotky. To není pravda. Je pravda, že má strana v Bělehradě organizovala nábor dobrovolníků, ale všichni do jednoho se války účastnili pouze coby součást Jugoslávské národní armády a později Armády republiky Srbská Krajina a Armády republiky srbské. Chtěl bych vám říci, že nikdy, nikdy žádný dobrovolník Srbské radikální strany nespáchal žádný zločin! Říkají, že jsem naše dobrovolníky před odchodem na frontu povzbuzoval. K čemu? K tomu, aby páchali válečné zločiny? Povzbuzoval jsem je k tomu, aby vyhráli válku, ale nikdy nikoho k páchání zločinu. Můžete najít spoustu mých hovorů, kde jsem vysvětloval, že se srbský voják musí chovat rytířsky ke všem, civilistům i válečným zajatcům. Obžaloba to vše má. Kopie všech mých hovorů jsem jim předal, ale je to nezajímá. Je pravda nezajímá. A i kdyby naši dobrovolníci nějaký zločin spáchali, a nespáchali, já bych v takovém případě mohl nést morální zodpovědnost, ne trestní. ”

Velké Srbsko

Šešelj vysvětlil, že byl jediným srbským politikem, který se v danou dobu zasazoval za vznik „Velkého Srbska” a že všichni ostatní, včetně Slobodana Miloševiće, bojovali za zachování Jugoslávie.

„Co se týče konkrétních elementů mé zodpovědnosti, obžaloba tvrdí, že jsem inspiroval páchání trestných činů tím, že jsem se ve svých veřejných projevech zasazoval za násilný vznik státu se srbskou dominací známého jako ‘Velké Srbsko’, jehož západní hranice měla určovat linie Karlobag - Ogulin – Karlovac – Virovitica.

Takže, rozpadá se Jugoslávie, sestavená ze srbského, chorvatského a slovinského území. Kterého ještě? Proč by se Jugoslávie měla rozpadnout po vnitřních hranicích federálních jednotek, které si komunisté malovali, jak je napadlo? Tyto hranice nebyly definovány žádným vnitřním zákonem a nebyly ani mezinárodně uznané – to byly jen vnitřní hranice.
Fakt, že si žalobci spojují koncept Velkého Srbska se zločiny, jen dokládá, že mu vůbec nerozumí.

Tato ideologie předpokládá jednotu všech Srbů, v Srbsku, Bosně, Černé Hoře, Makedonii, Slavónii, Baranji, Západním Sremu, Dalmácii, Dubrovníku, Kordunu, Lice a Baniji. Ona předpokládá souručenství a bratrství pravoslavných Srbů, Srbů – katolíků, Srbů – muslimů, Srbů – protestantů, Srbů – ateistů a všech ostatních. Velké Srbsko je náš dlouhodobý cíl, ale ani nás nenapadlo, abychom ho dosáhli nějakými etnickými čistkami. Chceme jen Srby, kteří byli díky vnějším vlivům, zejména římskokatolické církve a komunismu, převedeni v jiné národy, nacionálně osvětit a vědecky jim dokázat, že je jejich dnešní národnost výsledkem manipulace a falsifikování historie.”

Šešelj pak dobrou hodinu ze své úvodní řeči věnoval dějinám, hovořil o původu Chorvatů, o vytváření Jugoslávie, od vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců až po SFRJ. Zvláštní pozornost věnoval ustašovské genocidě Srbů během druhé světové války, komunistickému vytváření „umělých národů”, jako jsou Muslimové s velkým M a Černohorci.

Šešelj obvinil Vatikán, že zneužil jméno středověkého slovanského národa – Chorvaté a uměle jej vtiskl katolizovaným Srbům. Autentičtí Chorvaté, kteří hovořili specifickým „čajkavským” dialektem, se podle něj před Turky stáhli do střední Evropy a časem asimilovali mezi tamní obyvatelstvo (přitom poukázal i na chorvatský původ současného slovenského prezidenta Gašparoviče).

„Pro všechno co říkám existují nevyvratitelné důkazy. Proto je tak nutné, abyste si přečetli ony mé dvě knihy, ” dodal Šešelj.

Kdo vyvolával strach a nenávist?

„Obžaloba mi klade za vinu, pokračoval, „že jsem veřejně tvrdil, že jsou Chorvaté a muslimové nepřátelé srbského národa a že jim chtějí působit zlo. Tím se údajně vytvořila atmosféra, která vyvolala násilí proti nesrbskému obyvatelstvu. Co já jsem měl co vyvolávat strach a nenávist, když se před našima očima odehrávalo to, co se odehrávalo? Kdyby se Tudjman nevrhl na odtržení Chorvatska, k válce by nedošlo. Tudjman sám prohlásil, že by války nebylo, kdyby si jí Chorvaté nepřáli. Ten, kdo chtěl odtrhnout Chorvatsko a Bosnu, ten vyvolal válku! A co se týče toho, že jsem někoho označoval za historické nepřátelé Srbů: hovořil jsem jen o historických faktech. Historickým faktem je, že Chorvaté byli loajální spojenci Hitlera. Ke komunismu se začali otáčet, až když pochopili, že Hitler válku prohraje. Povstání proti německým a italským okupantům se odehrávalo pouze na územích, kde žili Srbové .Muslimové byli během druhé světové války spojenci Chorvatů a velké míře se podíleli na jejich zločinech. Ale ne všichni, byli i muslimové - partyzáni a muslimové - četníci. Historická pravda se nesmí schovávat! Musí se neustále zdůrazňovat, vysvětlovat a zkoumat, aby byla poučná pro budoucnost. Tam, kde se historická pravda zakrývá, jsou národy odsouzeny k tomu, aby se jim zopakovala.

Obžaloba uvádí jeden můj citát z konce roku 1990: ‘Co se Chorvatska týče, my, srbští četníci, neustále vzkazujeme novému ustašovskému poglavniku Tudjmanovi a nové ustašovské vládě, ať si nehrají se srbským národem, který žije v improvizovaném prostoru dnešní Chorvatské republiky!’ To jsem tehdy řekl a spáchal tak trestný čin, jak se domnívá obžaloba. Koncem roku 1990. Takže podle nich jsem tak zodpovědný za zločiny, které někdo spáchal koncem roku 1991 a v letech 1992 a 1993. To je v rozporu se zdravým rozumem. Včas jsem varoval Tudjmana, ať si nehraje se zbraněmi. Chci předejít válce, tak ho ostře upozorňuji, dokonce mu i vyhrožuji, ve snaze odvrátit ho od toho, co si usmyslel.

Stejně tak mi kladou za vinu, že jsem ve stejné době řekl: ‘Nejdůležitější je, aby ve stejný čas nevyhlásilo nezávislost Slovinsko a Chorvatsko. Nejdřív ať odejdou Slovinci, a poté, když se odváží Chorvaté, ten, kdo bude mít vládu v Srbsku, musí vykonat amputaci Chorvatska na staré srbské hranici Karlobag - Ogulin – Karlovac – Virovitica. V hranicích tohoto státu budeme žít jako jednotní sbratření Srbové – pravoslavní, katolíci i muslimové.’

Takže koncem roku 1990 jsem viděl, že bude těžké udržet Jugoslávii celistvou, a tak jsem přišel s tím nápadem, že, když už musí, ať jdou první Slovinci, protože mezi námi není nic sporného.Já jsem byl proti armádní intervenci ve Slovinsku, kterou vyvolali tehdejší ministr obrany Veljko Kadijević a předseda svazové vlády Chorvat Ante Marković. Oni chtěli Slovinsko udržet v Jugoslávii silou. Jako demokrat jsem byl proti. Domníval jsem se, že Slovinci, když už chtějí jít, měli by jít co nejdříve a bez zbytečné krve. Ale západní síly si přály, aby Slovinci a Chorvaté odešli najednou, aby se splnil zločinecký plán Vatikánu a Německa, aby Chorvatsko získalo nezávislost v těch hranicích, které svého času načmáral komunistický režim. A to jsme nemohli dovolit! Amputace Chorvatska nebyl můj nápad. O ní mluvil už král Alexandr Karadjordjević v roce 1920. On už tehdy tvrdil, že když Chorvaté nechtějí Jugoslávii, Jugoslávie může i bez nich. Proč by tato idea byla nelegitimní nebo zločinná?

Ohledně amputace Chorvatska, žaloba mi klade za vinu ještě jeden citát: ‘Chorvaté, co se nás týče, mohou odejít, kdy se jim zachce. Ať si jdou, ale dávám jim na vědomí že s sebou neodnesou ani píď srbské země. Ani kousíček země, na které se nachází srbské vsi, zbourané kostely, jámy, jatka, lágry, Jasenovac. Kdybychom to dovolili, byli bychom ostudou pro naše slavné předky a museli bychom se stydět před svými potomky. Chorvaté mohou vytvářet svůj nový stát, ale pouze západně od hranice Karlobag - Ogulin – Karlovac – Virovitica. Vše, co je východně, je srbské.’ Totéž tvrdím i dnes. Bohužel jsme neměli adekvátní politické a vojenské páky, abychom toho dosáhli. Proti nám stály velké temné síly ze Západu. Kdybych byl velitelem armády, stáhl bych ji ze Slovinska a západního Chorvatska k srbským hranicím a Chorvatům bych vzkázal: ‘Jestli chcete zůstat v Jugoslávii, zůstaňte, abychom jí společně budovali jako demokratický stát plný občanské rovnoprávnosti. A jestli se chcete odtrhout, můžete, ale pouze na území, kde nežijí Srbové.’

Problém byl jeden jediný, osud a historie mi nedovolily, abych přišel včas k moci. Kdybych přišel, vše by dnes bylo jinak.

Na závěr…

Ke konci své úvodní řeči Šešelj uvedl dvacet bodů, ve kterých popsal, jakým způsobem se od jeho uvěznění hrubě porušují jeho lidská i procesní práva. Svůj hovor pak ukončil těmito slovy: „Ze včerejšího zahájení obžaloby bylo naprosto zřetelné, že mě zde soudí kvůli mé nacionalistické ideologii a projevům, kterými jsem ji šířil. Já jsem na to hrdý. Obžaloba mi svou vymyšlenou žalobou pomohla, abych svou ideologii ještě zdokonalil, abych těchto pět let využil k jejímu dalšímu teoretickému rozpracování. A zvláště jsem žalobě vděčný, že mi umožnila kvůli své ideologii strádat. Díky tomuto procesu se má ideologie nemůže vykořenit ze srbského národa. Můj život už není důležitý. Ideologie je živá a bude žít stovky let po mé smrti. Aby jedna myšlenka byla tak silná a mocná, její autor, její tvůrce musí být připraven kvůli ní strádat. Já jsem vděčen Haagskému tribunálu, že mi právě toto umožnil.

Je mi líto, že pravidla tohoto tribunálu neumožňují vyřknout trest smrti. Má ideologie by se pak stala nesmrtelnou. Jelikož tuto možnost nemám, zůstává mi, abych apeloval na soud, aby mi udělil nejvyšší možný trest! Čím totiž můj trest bude větší, tím má ideologie bude silnější. Já jsem již svůj život prožil, ale ideologii chci učinit nesmrtelnou! To už jsem udělal, tím, že je logicky pevná, tím, že stojí na historických faktech, tím, že je antiglobalistická, protože jsem protivník planetární hegemonie a dominace USA, protože jsem nesmiřitelný protivník EU a velký nepřítel NATO. Proto mě zde soudí a je dobře, že mě soudí.

Na konci svého výkladu vám připomenu jedno z největších děl světové literatury, román Válka a mír Lva Tolstého. Tolstoj v jedné části popisuje, kterak Napoleonovi vojáci vstoupili do Moskvy, zajali skupinu ruských vojáků a vedli je na popravu. Mezi nimi byl i hrabě Bezuchov. Se svázanýma rukama jde na smrt a v jednom okamžiku se začne hlasitě smát. Z plných plic, z hloubi duše, Bezuchov se směje a říká: ‘Oni si myslí, že mě svázali, že mohou svázat mou nesmrtelnou duši.Ha ha ha!’

Tento tribunál si myslí, že mě může odsoudit. Že může odsoudit mou nacionalistickou ideologii. Musím se i já smát – Ha ha ha! Vy mé nesmrtelné duši nemůžete nic, vy mé nacionalistické ideologii nemůžete nic. Může se stát, že brzo zemřu. Já jsem již žil dost. Jestli se to stane, pravděpodobně zemřu smíchy, kvůli směšné obžalobě, směšnému tribunálu, směšným Spojeným státům a směšným západním silám, které stojí za tímto antisrbským soudem. Děkuji, že jste měli trpělivost mě vyslechnout.”